K. Sabina se pokusil v tomto románu o vylíčení české vesnice po r. 1848 ve světle kapitalistických vztahů. Na několika výrazných postavách ukazuje, jak probíhalo ožebračování české vesnice finančním spekulantstvím a jak se český sedlák vyrovnával se starou tradicí a přizpůsoboval novým poměrům. Autor vyslovuje nepokryté sympatie k těm, kdo se snaží proniknout pod povrch společenského dění, kdo nemyslí na sebe, nýbrž na lidstvo a národ a odsuzuje ty, kdo znají jen osobní a sobecké zájmy. Vít a Helena, kteří sní o přestavbě lidské společnosti, representují v románě síly pokroku, o jejichž konečném vítězství nad zpátečnictvím a cizopasnickým příživnictvím je Sabina pevně přesvědčen. (Podle dosl.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR