Soubor povídek českého dramaturga a scenáristy, v nichž vzpomíná na dva roky, které se svou sestrou prožil v brněnském dětském domově.V roce 1948 byla z politických důvodů zatčena autorova matka a obě děti byly převezeny do Dětského domova nedaleko Brna. V pětadvaceti krátkých povídkách vzpomíná na příhody z prostředí, které sedmiletého chlapce, zvyklého na láskyplné prostředí domova, ohromovalo svou strohostí. Klukovské vylomeniny, přátelství, dětská solidarita proti dospělým i lehce načrtnuté jednotlivé osudy působí velmi autenticky a nenásilně a působivě dotvářejí obraz prvních poválečných let z pohledu malého dítěte, tápajícího v nepochopitelných zvratech doby. Dobře a kultivovaně napsaná knížka se obešla bez zbytečné sentimentality. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR