Úvod do dávného umění meditace, vystihující principy duchovního hledání od filozofických základů až po jednoduché koncentrační a meditační techniky. Název této sbírky "Tiché učení" se může zdát na první pohled zvláštní, dokonce i paradoxní. Pro mysl, která je zvyklá chápat vyučování jako pokyny nebo přinejlepším jako praktické předvádění, může být představa toho, že je to tichý, bezeslovný proces, obtížná. Při diskusích o meditaci se pohybujeme v říši, kde se o pravdě hovoří v tichosti, prostřednictvím pohledu, gesta, doteku. (Jedním z nejznámějších příkladů je Buddhova "květinová promluva", během níž beze slova předstoupil před velké shromáždění lidí jen s květinou v ruce.) Sri Chinmoy říká: "Všichni skuteční duchovní mistři učí meditaci v tichosti." Není překvapivé, že když takoví mistři použijí slova, jejich styl je poetický, paradoxní nebo mantrický (v němž forma, zvuk a rytmus slov v podstatě vyvolává popisované kvality). Cílem je vždy překonat analytickou mysl a hovořit přímo k těm hlubším zdrojům vědomí, které Sri Chinmoy nazývá srdce. Kniha napsaná takovým mistrem by nikdy nemohla být pouhou příručkou meditace, omezenou na techniky. (Přesto však tato kniha obsahuje ve své třetí části praktické rady.) Techniky doporučované Sri Chinmoyem jsou pramenem pro tvořivé využití představivosti. To, co si dnes dokážete pouze představit, jednou odhalíte jako skutečné a případně do této skutečnosti budete moci vrůst. Kniha pojednává o potřebě člověka tvořit. Naše tvoření je něčím, čím se ve skutečnosti stáváme. Nakonec si uvědomíme, že toto naše tvoření není nic jiného než sebeodhalování. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU