Kniha z oboru jazykové typologie je psána z důvodů vlastivědných (každý má poznati svůj jazyk co nejdůkladněji), didaktických (výsled. možnost proniknout hlouběji do jazyků cizích) a pro jazyk. kulturu (poznání, jak čeština opravdu vypadá a jaké jsou v ní tendence). Probírá jednotl. jazykové typy: isolační, aglutinační, flexivní, introflexivní a polysynthetický a podává pak vlastní výklad typologie češtiny. Závěrem konstatuje, že nejdůležitější v ní je typ flexivní (skloňování a časování), vel. důležitý je typ isolační, aglutinační je skloňování a časování pokud není flexivní, stupňováni a vyjadřování odvozování; vnitř. flexe je v češtině sporadická a polysynthese v češt. je méně hojná než v němčině. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR