Bulharský spisovatel, který se po boku sovětských vojáků zúčastnil bojů o Budapešť, počíná děj svého románu dnem 15. října 1944, kdy kličkující Horthy vyjednává o příměří. Nacisté se však se ztrátou Maďarska nesmířili. Ustavili loutkovou vládu se zrádcem Szálasim v čele, která vyhlašuje věrnost hitlerovskému Německu "až do konečného vítězství" a zběsilým terorem se snaží upevnit vratkou posici. Devátý Stalinský úder uzavírá 25. prosince obklíčení Budapešti. Nacisté se křečovitě brání, vyhazují mosty přes Dunaj, ničí kulturní památky, čtyři pětiny všech domů jsou pobourány a město stojí před úplnou zkázou. Avšak rozkaz s. Stalina je jasný: osvobodit, ne zničit. Román končí 13. února 1945, kdy pozdravila Moskva osvobození hlavního města Maďarska vypálením 24 salv z 324 děl. Slavinski popisuje metodou socialistického realismu boj dvou světů. Fašisté v posledním výbuchu své zuřivosti a zvířecího strachu odhalují celou svou zvlčilost. A tím jasněji vystupují obrazy sovětských vojáků, jejich aktivních a účinných pomocníků, maďarských dělníků-komunistů, antifašistů a vlastenců. - Odměněno Dimitrovovou cenou za rok 1952. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR