Cestovatel Dalibor Zajíc se rozhodne po několika letech opět navštívit svůj milovaný indonéský ostrov Siberut, kde kdysi našel svět bez vymožeností moderní civilizace, podřizující se kmenovým tradicím, v nichž hráli jednu z hlavních rolí kouzelníci a šamani. Daliborovým partnerem na této cestě je jeho přítel, sklářský výtvarník a ilustrátor přezdívaný Dalí, projevující se jako klidný a tichý parťák, na něhož je spolehnutí ve vypjatých a krizových situacích. Dalibor, domorodci nazýván Prsatý muž, po příjezdu zjišťuje, že téměř panensky netknuté místo se radikálně změnilo. Původní tropický deštný prales, jenž pokrýval téměř celou plochu Siberutu, byl provrtán sítí úzkých silnic a jeho dřevo se začalo v hojném počtu těžit pro průmyslovou potřebu. Největší proměna však nastala u samotných obyvatel, kteří opustili chýše a s energií se pustili do budování zděných příbytků. Vyzbrojili se mobilními telefony, satelitními televizory, odmítli a zavrhli svůj životní styl a především devalvovali hodnotu přátelských vztahů, takže jakákoli prosba či žádost ze strany cizinců a turistů na Siberutu byla nyní vnímána jako poskytnutí služby, za níž je třeba zaplatit. I přes tyto skutečnosti lze z příběhu vycítit autorův citový vztah k exotickému prostředí, které v něm zanechalo dojmy a prožitky, jež ho budou neustále provázet. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz