V Krležově rozsáhlem díle hrají důležitou úlohu jeho studie a úvahy, které mají charakter osobních vzpomínek a stylem připomínají řetězení deníkových záznamů. Významným počinem z této části jeho tvorby je text Dětství na začátku 20. století, který je do tohoto svazku zařazen. Krleža v něm hledá kořeny své identity a zamýšlí se také nad psychologickými možnostmi dětského věku. Z poezie jsou v této knize představeny Krležovy básně z let 1918-1937, mezi nimiž zaujímají výsadní postavení Balady Petrici Kerempuha, jež jsou zde otištěny v plném znění. Sbírka je psána v kajkavském jazyce a Krleža v ní odsuzuje tragiku dějin, v jejímž důsledku byla literární podoba této řeči násilně zlikvidována a dnes už se jí pouze hovoří v severozápadním Charvátsku. Tématicky široký záběr má pak Krležova esejistika, z níž je do této poublikace převzato jedenáct autorových statí. Zabývá se v nich například nejen nejrůznějšími osobnostmi z umění, historie a politiky, ale společenským a dobovým vývojem v kontextu s jihoslovanskou problematikou. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze