Účinkují: Michal Pavlata, Jaromír Bosák, Jaromír Meduna, Ivan Trojan, Martin Myšička, David Novotný, Robert Záruba, David Suchařípa, a další Loni uplynulo rovné půlstoletí od obdobně ikonické události, k níž došlo na mistrovství světa v kopané v Chile. Čechoslováci tehdy překvapili celý fotbalový svět a pavoukem šampionátu prošli až do finále, přičemž vyřadili favorizované Španěly, Maďary i Jugoslávce. Památné osudy podceňovaných fotbalistů v zemi tvaru fazolového lusku nyní připomíná dvojalbum Stříbrní Chilané aneb Legenda žije (vydává Audioberg). Na prvním cédéčku ožívá jeden z nejslavnějších českých sportovních příběhů v umělecké dramatizaci, druhý disk obsahuje jeho dokumentární zpracování. MEDAILE PRO HONZU LÁLU Duší záslužného projektu, na jehož realizaci spolupracoval i Klub přátel Josefa Masopusta, je herec, režisér, muzikant a velký fotbalový fanda Jan Jiráň. K myšlence alba ho inspirovala cesta do Brazílie, kam se loni v červnu vydal s pěti stříbrnými medailisty slavnostně otevřít výstavu připomínající padesát let starý brazilský triumf. Zaujalo ho, jak v Brazílii pečují o fotbalové veterány, jaké úctě se tam těší, a zamrzelo ho, že úspěch z roku 1962 nechává českou veřejnost již poměrně chladnou. Po návratu proto podle námětu Jiřího Hory vytvořil hodinovou rekonstrukci stříbrné cesty našich reprezentantů, od kvalifikační bitvy se Skoty po smolné finále s Brazilci. Skvělé obsazení, kdy například Ivan Trojan ztvárňuje Josefa Masopusta, Martin Myšička Andreje Kvašňáka či Jaromír Bosák reportéra, posluchačům zpřítomňuje dramata nejen sportovní, ale i lidská. Vždyť čím jiným bylo třeba Masopustovo gesto z prvního zápasu s Brazilci, v němž český záložník džentlmensky zavelel neatakovat zraněného Pelého, a odmítl tak početní výhodu, již by náš tým patrně ostřejším přístupem k černé perle docílil – střídat se totiž tehdy nemohlo. Hotový dramatický oblouk pak skýtá příběh dalšího českého poctivce, obránce Jana Lály. Do Chile přijel jako outsider hrající v tehdy jen druholigové Slávii. V průběhu mistrovství ale zapadl do sestavy, nedal kopnout řadě hvězd a odehrál všechny zápasy. V tom semifinálovém ho ale zranil Jugoslávec Skoblar a trenér Vytlačil Lálu přes jeho zoufalé naléhání do finále nenominoval – hráč tím pádem přišel i o medaili, které se tenkrát dávaly jen členům jedenáctky, která k utkání nastoupila, plus trenérovi. Právě Rudolfu Vytlačilovi se ale nakonec Lály zželelo a věnoval mu „placku“ svoji. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz