První tři povídky parodují rakousko-uherské mocnářství: "Táta"-chalupník, který prožil prázdninové milostné dobrodružství s nudící se kněžnou, se po dvaceti letech pod vousy směje svému nafoukanému synu, který se ovšem domnívá, že v jeho žilách koluje jen krev "vznešená" (zfilmováno s názvem "Prstýnek"), "O lásce k monarchii" - švejkovský příběh z kasáren, ilustrující tupost c.k. oficírů, "Stařeček vavříny vídeňské slávy ověnčený" je satira na hloupost sentimentálních Vídeňáků, kteří se dají ochotně napálit starým pražským syčákem. Další povídky jsou z počátku I. republiky a jejich ústředním motivem je pocit desiluse, jež vyvěrá z nesplněných socialistických nadějí a neodčiněných zlořádů; v nich zhořkl autorův úsměv a smích do sarkasticky řízné, pádné satiry. Olbracht zde jednak demaskuje pokrytectví oficiální humanity ("Kariéra Eduarda Žáka", "Neznámý vojín", "Dobrý soudce") , jednak ("Hráz na Jizeře") rozmarně karikuje horečku rychlého zbohatnutí, která se maskovala vlasteneckými frázemi. (Část. podle A.M. Píši.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR