Francouzský sémiotik Tzvetan Todorov zvolil formu "příkladné historie" ke srozumitelnému pojednání o tom, jak "já" přistupuje k "druhému". Jako Bulhara rodem, od roku 1963 žijícího ve Francii, kde se proslavil významnými pracemi v oblasti literární teorie, lingvistiky a kulturologie, ho otázka "jinakosti" nutně zajímá nejenom z odborného hlediska. A není náhodou, že si pro toto téma vybral materiál sice historický, avšak tkvící v samých základech moderní doby – objevení a dobytí Ameriky, přesněji Ameriky Střední. Ve čtyřech oddílech knihy Dobytí Ameriky z roku 1982 (Objevit, Dobýt, Mít rád, Poznat) se odvíjí dobrodružství dorozumívání i tragického nedorozumění ve styku dvou rozdílných civilizací na počátku novověku. K ilustraci obecných úvah o znacích a komunikaci Todorov použil autentických textů, deníků, dopisů a pojednání a jejich autory – objevitele, dobyvatele, misionáře – učinil postavami napínavého příběhu. Počínaje Kolumbem, přes Cortése a aztéckého vládce Moctezumu až po španělské šiřitele křesťanství jsou protagonisté středoamerického dramatu ze 16. století autorovi zároveň i osobami obecnějšího dramatu komunikace a vnímání odlišnosti druhého. Dodnes největší genocida v dějinách lidstva, jíž španělská conquista nepochybně byla, zakládá v mnoha ohledech identitu novodobého – nejenom evropského – člověka: homogenizace hodnot penězi už tehdy ohlašovala moderní rovnostářskou a ekonomickou mentalitu, a obludné masakrování započaté ve jménu nadindividuálních hodnot paradoxně připravovalo moderní mravní pozici, pro niž osobní hodnota, to jest život a smrt jedince, bude nad hodnotu společnou. Dobytím Ameriky svět mnoho získala současně mnoho nenávratně ztratil. Jediné, co lze vytěžit stejným dílem ze zisků a ztrát, je poučení. A toho nám tato kniha nabízí vrchovatě. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU