Husitský zpěv je podle slov vydavatele tohoto výboru pro naši kulturu tak příznačný jako byliny pro Rusy, starinske pesne pro jižní Slovany a lidové balady pro Skotsko. Je to zpěv svérázný, ale nikoliv samoúčelný, vždy slouží určitému cíli a řadí se tak po bok druhému mocnému prostředku, jehož Husité užívali k upevnění své ideologie - ke kázáním. Náš výbor přináší jednak písně starší, jež se v husitské době ještě zpívaly i upravovaly a jež pronikly i do kostelů, dále vlastní písně Mistra Jana Husa (doklad toho, jaká cena se písni a zpěvu tehdy přikládá), pak písně duchovní, buď pražské, oponující táborskému radikalismu, nebo táborské, jednodušší, strohé a monumentální, dále písně časové a popěvky, reagující na určitou konkrét. událost nebo vyplývající z nálady doby, a posléze písně revoluční, jejichž počátek je v písních, zpívaných při táborech lidu na horách. Výbor vrcholí písní nejproslulejší, bojovým chorálem "Ktož jsú boží bojovníci ..." Zdroj anotace: Národní knihovna ČR