Vyprávění doktora George Ritchieho, dnes proslulého psychiatra, se soustřeďuje na prožitky oněch devíti minut mezi smrtí a opětovným návratem do života. Je pochopitelné, že prizma této zkušenosti pak ovládlo veškeré jeho životní úsilí a směřování. Mimotělesné setkání s nefyzickými bytostmi, cesta skrze různé dimenze času a prostoru, až po setkání se Světlem světa. Zpětně, jakožto psychiatr, vylučuje stavy upomínající na stavy halucinace či deliria. Je přesvědčený, že jde o změnu formy, jiný kvalitativní stupeň. Mrtvé ve stavu klinické smrti vnímáme jako nefyzické, pohybující se bytosti, které kráčí společně po cestách s živými a udávají jim směr. Zkušenost klinické smrti, je-li sdělitelná, je velkou výzvou. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz