Básnické dílo Radiščevovo je ve výboru zastoupeno kromě menších básní (Epitaf, Kýžená chvíle, Chceš vědět, kdo jsem, Proč druhu můj, Jeřábi, Sapfické sloky, Idyla, Píseň, Óda na mého přítele, Modlitba) ódou Volnost, podávající ve zkratce historii lidského zápasu za právo, pravdu a svobodu, básní Osmnácté století, vyjadřující zklamané naděje buržoazní revoluce, bohatýrskou zkazkou Bova a Písněmi zpívanými o závodech, útočícími proti únikovému sentimentalismu i proti lživědeckým názorům o historické úloze Slovanstva. Z filozofických prací R. je do výboru pojat traktát "O člověku, o jeho smrtelnosti a nesmrtelnosti", v němž R. líčí vývoj člověka, jeho vztah k říši živočišné i rostlinné, rozebírá vlastnosti a pohyb hmoty, otázku času a prostoru, otázku smrtelnosti člověka a jeho duše. Ačkoli v poslední otázce projevuje kolísání, přece nakonec dochází k názoru, že nesmrtelnost duše je vědecky nedokazatelná a že je možno v ni pouze věřit. - "Tím, že Radiščev bojoval proti vládnoucím idealistickým teoriím, připravoval půdu, na níž se později rozvinuly ruské materialistické teorie 1. pol. 19. století." (S použitím předmluv E. Moisejenkové a J. Ščipanova.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR