Sborník představuje Vodičkův model literární historie a teorie, včetně toho, jak se vztahoval k Pražské škole, jejím osobnostem a dalším jevům. Teoretickými přístupy Felixe Vodičky k problematice vyprávění a fikčních světů, na něž pak navázalo dílo Lubomíra Doležela, se zabývá několik příspěvků. Závěr sborníku zahrnuje Vodičkův koncept plánu vědecké činnosti Ústavu pro českou literaturu z jara roku 1968, na jehož základě se měla uskutečnit spolupráce zajímavých osobností (Miroslav Červenka, Milan Jankovič, Mojmír Grygar, Lubomír Doležel) a literárních iniciativ (pražská a kostnická škola), které pak nakonec nedošly naplnění. Sborník je poctou významných literárních vědců dílu Felixe Vodičky, je výzvou k důslednému uspořádání jeho literárního odkazu. Zdroj anotace: MLP