Ve dvou sbírkách veršů "Vězeň u okna" a "A přece!" shrnutých nyní do tohoto jediného svazku, podal básník cosi jako lyrický deník vězňových citů a snů. "Jeho vězeňské verše mají především něžně a vášnivě vzepjatou touhupodomověalásku k němu, vyjadřující hlubokou osamělost vězňova citu, trýznivé osamění společenského člověka, hrůznou temnotu fašistického světa. Jsou to verše intimní, jimiž proniká vzdor a prozařuje naděje a víra. Na rozdílodostatnívězeňsképoesie, v níž nechybí ani dravé sloky ironické, ostré verše politické a epigramy, tyto v Jirkově poesii neshledáme." (Běhounek) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR