Charles Baudelaire napsal tuto sbírku sevřenou, komorní formou, v níž se často objevuje sonetové schéma. Překladatel a editor Jan Marius Tomeš se snažil, aby tento rozsahem nevelký výbor z autorova stěžejního díla obsahoval na jedné straně především ty verše, které se vyznačují vztahem k hudebnosti či symbolistickému proudu. Na straně druhé se zde objevují i strofy, v nichž lze nalézt znamení rozkladu, svědectví o autorově osudové lásce nebo vzpomínky na jeho indickou cestu. Hořkost a krutost života se však přesto stává stěžejním námětem v Baudelairových verších: srdce člověka, které se zmítá v hluboké rozpolcenosti uprostřed hrůz lidské existence, je náhle schopno proniknout do divokých a nespoutaných extází. S nebývalou intenzitou ožívá v Baudelairově pojetí svět plný stínů, takže i v lyrických reflexích lze vycítit ozvěny hlubokého zoufalství, děsivých snů či rezignace. I z tohoto důvodu je tato sbírka považována za svrchovanou uměleckou výpověď, která má trvalou platnost a hodnotu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz