První částí knihy je příběh učitelky Hind Husejní, která se roku 1948 setkává s velkou skupinou dětí, jejichž rodiče zemřeli v bojích s Izraelci. To je začátek její celoživotní angažovanosti v pomoci osiřelým dětem, jejímž výsledkem bylo založení sirotčince a internátní školy. Druhá část přináší smutný osud dívky Nadji, od dospívání zneužívané otčímem, jejího útěku, protloukání se v hlavním městě a tragického konce. To vše je prologem k vyprávění o Nadjině dceři Miral, která se po smrti matky ocitá ve zmíněném sirotčinci. Najde v Husejní novou matku a i pod jejím vedením vyroste v sebevědomou ženu. Vydává se učit do uprchlického tábora, tam se setkává s aktivistou Hanim a po jeho boku se účastní protiizraelských akcí. Prožívá krutost obou stran, soucit se svým národem i víru ve vzdělání coby nejlepší prostředek vzájemného porozumění. V roce 1994 umírá Hind Husejní, v Oslu si podávají ruce Jicchak Rabin a Jásir Arafat a Miral odlétá studovat do Evropy. Román vychází ze skutečných zážitků autorky a soustředí se především na životní dramata všech tří žen. Na nich ale ukazuje zároveň padesátiletou historii válčící země, a to z méně exponovaného palestinského pohledu. Kniha se stala předlohou pro stejnojmenný film Juliana Schnabela z roku 2010. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz