Kniha je posledním dokončeným dílem Vladimíra Solovjova. Podle slov F. Rouleaua z předmluvy k tomuto svazku v ní "konečně nachází rovnováhu mezi pokrokem, působícím v dějinách světa, a dovršením tohoto pokroku, jež už leží mimo tyto dějiny (to je smysl přechodu od teokracie k apokalyptice). Nachází rovnováhu mezi vtělením jako principem univerzální srozumitelnosti a jako osobní skutečností (to je smysl postupného přechodu od sofiologie k christologii). Nachází rovnováhu uvnitř christologie samé mezi slávou a křížem (to je smysl vyprávění o Antikristu, kde se proti gnózi zdůrazňuje rozhodující úloha duchovního rozlišování a boje). A konečně nachází rovnováhu mezi teoretickou filosofií idealistického střihu a morálním myšlením biblického typu: lidské jednání a svoboda se vepisují do samého srdce Bohočlověka. Taková je cesta boho-lidství nejen v duchu, ale i v pravdě." Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz