Krátká, básnicky psaná povídka zachycuje episodu z posledního Lermontovova pobytu na Kavkaze, rok před tragickým koncem jeho mladého života. (Zemřel 28.VII.1841.) "Povídka vystihuje zvláštní napětí, které je v básníkově osudu, napětí z pronásledování, z nejisté budoucnosti, z nezachytitelnosti hledaného štěstí, totéž napětí, jež je také nebo snad především v básníkově duši, jakoby zmítající se v neustálém sporu a rozporu o sebe, o svět o lásku, o všechno, co je. Protože básník právě nyní "chce žít", jak se vyznává Ščerbatové, neustává jeho provokace společnosti i osudu, provokace, která je důsledkem zranění citovosti, a která mu nakonec přinese i stále tušenou a očekávanou smrt." (Z dosl.) Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU