Dvě stati z r. 1933, dvě z r. 1934. Stať "O socialistickém realismu" upozorňuje na nemoc buržoasie na zoologický individualismus, jímž nakazila celý svět a který stále ještě v lidech žije a působí. - V stati "O próze" rozlišuje jednak poživačného čtenáře minulosti od sovětského čtenáře, který již nepotřebuje pozlátko laciných příkras a hledanou květnatost slovního obrazu. Na slohu A. Bělého, Petrova-Vodkina, Gladkova i Panferova dokazuje, jak i uznaní autoři v touze po původnosti dovedou někdy kazit ruský jazyk. - Podobně brojí stať "O jazyce" proti slovům cizopasným a nesmyslným a doporučuje lásku a šetrný poměr k materiálu, z něhož je kniha vystavěna.- Čtvrtá stať "O literární technice" vyvozuje, že jak proletariát, tak spisovatelé žijí dosud v myšlenkovém světě, jenž je jim veskrze třídně nepřátelský. Proto musí dnešní spisovatel přistupovat s přísnou pozorností ke všem pojmům, jichž užívají hrdinové jako povídek a románů. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU