Zásady, s nimiž se setkáváme v multilaterálních mezinárodních úmluvách o nehmotných statcích jsou v práci chápány jako normy vysoké abstrakce, regulující společenské vztahy. Nejsou to tvrzení stanovená apriorně nebovoluntaristicky, nýbrž pravidla určovaná hospodářskou základnou a jí podmíněnými třídními vztahy té které společnosti. Úmluvy je možno uspořádat podle různých kritérií, z nichž autor vyvolil dělení do tří skupin podle předmětuochrany, a to na úmluvy zabývající se průmyslovým vlastnictvím, resp. průmyslovými právy, na úmluvy autorskoprávní a na úmluvy zabývající se tzv. příbuznými právy. Práce pojednává o zásadách společných všem třem uvedenýmskupinám nebo jen některým z nich.