Josef Král označuje svou prózu jako introspektivní texty a tak příliš nepřekvapí, že v nich bedlivě zkoumá, pozoruje a posléze i popisuje vlastní duševní postupy a procesy. V centru jeho pozornosti stojí také sledování dvou krajinných oblastí, především kerského polesí a obcí kolem něho, kde prožil dětská léta. Druhé zastavení pak tvoří severočeské prostředí, okolí Stráže nad Nisou, kam se později odstěhoval a kde žil s nejbližšími příbuznými do té doby, než musel toto místo nuceně opustit z důvodu výstavby nové silniční křižovatky. Ve svých zápiscích Král osobitým stylem, připomínajícím neustálé řetězení asociací, představ a vzpomínek, zachycuje i osudy svých předků, všímá si mnohdy konfrontačního soužití ve své rodině a věnuje se také setkáním a vztahům, které navázal se spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Většina Králových záznamů pochází z normalizačního období, teprve v posledním oddílu se pokouší chrakterizovat situaci, která zde vznikla po roce 1989. Knika je doplněna reprodukcemi autorových kreseb, které vytváří použitím netradičních malířských technik. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz