Kniha známého britského spisovatele, scenáristy a mediálního pracovníka nemá ambici pokoušet se o hlubinný analytický rozbor filmu a jeho motivů. Je to spíše osobně pojatý pohled na tuto Bergmanovu klasiku. Snaží se z vlastní perspektivy přiblížit, jak film působil na diváky v době svého uvedení, co přinášel nového a jaký byl jeho vztah k dobovým proudům. Ze svého pohledu dlouholetého programového tvůrce BBC a LWT zkoumá provázanost Bergmanovy práce pro divadlo, film a rozhlas, což u filmu, jemuž byla předlohou divadelní hra (byl tedy inscenován dříve v podobě dramatu) a který byl adaptován i pro rozhlas (rovněž v Čro) má své opodstatnění. Zasazuje také film do Bergmanovy předchozí i následující tvorby a do jeho (auto)biografie. Braggova studie je tedy spíše historickým přehledem a dobovým memoárem. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz