Do výboru, na němž se podílela japanoložka Zdeňka Švarcová společně s básníkem Zdeňkem Gerychem, bylo zařazeno přesně sto Saigjóových básní. Toulavý mnich Saigjó se na svém putování dostával do míst, která ho přímo vybízela porovnávat nehybnost a trvalost přírodních scenérii s prchavou lidskou existencí. I proto se ho často zmocnil smutek a lítost, na druhé straně však dokázal tyto pocity kompenzovat odbočením do intimní a milostné sféry, která u něho, patrně ještě předtím než se zřekl světských radostí, hrála nemalou úlohu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz