Do povídek, které zaujímají dvě části z výboru prosaické tvorby Vasyla Stefanyka (&+&1936), jakoby bylo zhuštěno nesmírné utrpení ukrajinského lidu na vesnici, které prožíval v bývalé Haliči. Každá povídka vyprávěnámistrnýmslovemslakonickou stručností je věrnou dramatickou zkratkou sociálního útisku, politického a národního bezpráví, nezadržitelné proletarisace a s tím vším spojených katastrof sociálních i duševních. Nesmírná materiální bída znížzatímnenívýchodisko, je pravou příčinou nejen hromadné emigrace za moře, ale i všech zoufalých činů, vražd a žhářství, jimiž sedření mužíci hledají únik i pomstu. "Tahle zem nemůže unést tolik lidu a vydržet tolik bídy.Mužiknemůže aonanemůže, oba nemohou ... Umořili nás, tak nás stiskli rukama, že nás z těch rukou nikdo nemůže vyrvat, jen útěk. Ale jednou v téhle zemi dojde k odplatě . . ." (Povídka "Kamenný kříž".) - Třetí část výborupřinášíukázkybásnickýchpróz, do nichž básník uložil na rozdíl od povídek, svá osobní vyznaní. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR