Ústřední postavou a vypravěčkou příběhu je Mila Winterová, která jednoho dne náhle opustí kancelář před ukončením pracovní doby a po příchodů domů se zhroutí. Uvědomí si, že už zkrátka a dobře nefunguje a vzápětí dostává doporučení k okamžitému nástupu na psychosomatickou kliniku. V návrhu na hospitalizaci se píše, že Mila trpí středně těžkou depresí a z tohoto důvodu přechází z normálního a běžného světa do zcela nového a odlišného prostoru, pro který sama používá označení blázinec. Každému týdnu v tomto zařízení věnuje jednu kapitolu, čímž vzniká až panoptikální zrcadlo s hořkými úsměvy, v němž se odrážejí obličeje lékařů i tváře pacientů - anorektiček a bulimiček, lidí, kteří nezvládli svou profesi nebo došli k poznání, že už nemají proč žít. A právě v tomto prostředí i díky svému osobnímu terapeutovi začne Mila znovu uvažovat o smyslu své existence, o tom, kde nastal počátek její apatie a bezradnosti, vrcholící v totální rezignaci. Snaží se pochopit sama sebe a nalézt i tímto způsobem zpáteční cestu, vedoucí z nekonečného bludiště přeludů, nedostatků a omylů k získání přesvědčení, že lidské bytí je pro člověka darem a stojí za to ho nezničit a nepromarnit. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz