18 povídek, vybraných z díla představitelky polského positivismu (1846-1910) líčí život nejubožejší polské vesnické a městské chudiny z konce min. a zač. tohoto století: milostné tragedie z majetkových nebo náboženských příčin, úděl obecních bláznů, náboženskou diskriminaci židů, postavení nádeníků, které zaměstnavatel nechrání před úrazem a nezaopatří jejich rodiny, ukazují, jak nadané lidi ubíjí alkohol, zloba a hloupost okolí, a kolik zla zavinil náboženský fanatismus. Dobří jsou k sobě navzájem jen chudí: ve vztahu k tehdejšímu společ. řádu je název knihy spíše názvem ironickým. - Autorka ve své době jediná instiktivně porozuměla skutečným sociálním procesům, stála vždy uvědoměle v oposici proti šlechtě, buržoasii a kněžstvu, jediná se s plným porozuměním zabývala problémy proletariátu a sympaticky popisovala jeho představitele. Neuměla však hledat cesty k záchraně a své obžaloby končí hořkostí, smutkem a resignací. (Podle I. Fika: "Sociální rodokmen polské literatury.") Zdroj anotace: Národní knihovna ČR