Osmnáct povídek autorů tvořících na přelomu 19. a 20. století poskytlo českým čtenářům v šedesátých letech, kdy je překladatel Aloys Skoumal vydal, věrný a plastický pohled na tehdy nepříliš známé části irských dějin. Tato antologie se tak stala ojedinělým počinem - prvním souvislým uvedením českého čtenáře do světa irské povídky počátku 20. století a do atmosféry v irské společnosti té doby. Bezprostřední kontakt autorů povídek s dramatickou a krvavou částí historie jejich země (zhruba od doby hladomoru do bojů o samostatnost) pomohl přiblížit atmosféru tohoto boje a jeho tragických následků a dozvuků v občanské válce a obraz změn, probíhajících v Irsku od konce 19. století. V povídkách převažuje chmurný tón a ustavičná blízkost násilné smrti. Tuto temnou atmosféru doprovází znechucenost, beznaděj a, jak píše v doslovu překladatel, do neurvalosti zabíhající skepse, která... charakterizuje celou angloirskou prózu od počátku 20. století. Skoumal doprovodil své překlady informacemi o autorech a fundovaným doslovem o irských dějinách v kontextu s literaturou. Toto vydání doplňují v předmluvě současní překladatelé a znalci irského kulturního prostoru o další data a zejména přibližují kontext, v němž Skoumal povídky v předjaří Pražského jara vydal. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz