Představitel filosofické antropologie a fenomenologické filosofie se snaží dobrat toho, co tvoří podstatné stránky nejen lidské bytosti, ale bytí vůbec. Na rozdíl od svého učitele E. Husserla, u něhož podstaty jsou očistěnéfenomény, považuje fenomén za způsob projevu absolutna. Člověk je povolán realizovat rozumem pochopitelné, hodnotné, v sobě samém nerozpolcené universum. Spis se zabývá ideami ordo amoris a lásky k bytí, dále aktivním úsilímnašeho centra bytí o ideální požadavek deitatis. Ukazuje, že fyziologický a psychický proces se liší pouze fenomenálně, že jsou amechanické, teleoklinní a na celistvost zaměřené. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR