Nacionální socialismus Německo vyvedl ze stavu politického a morálního úpadku. Představa, s níž se člověk mimo Německo často setkává, že Hitler má být nějaký uzurpátor, který na sebe strhl nejvyšší moc státním převratem, nemá s pravdou a skutečností nic společného. Krok za krokem byl vynášen výš a výš hlasy svých voličů, zvláště pak hlasy pracující části národa, až nakonec musel převzít jako vůdce největší a nejsilnější strany odpovědný post říšského kancléře a Vůdce Říše. Obyčejný selský rozum sama od sebe napadá otázka: co jsou vlastně peníze? K čemu má být nesmírné množství peněz, když se má hromadit v bankách? Nejsou „peníze“ fantomem, klamnou hodnotou, která zaklíná lidi? A není skutečnou hodnotou práce, všechno to, co vytváří neúnavná práce rukou a hlav? Němci každopádně prostřednictvím neúnavné práce vytvářejí nehynoucí hodnoty, zatímco takzvané peníze obíhají v kruhu. Ve Třetí říši se také ptají: proč by měli lidé, ohrožující veřejný pořádek a bezpečnost, být dobře zaopatřeni v udržovaných ústavech, zatímco zdraví lidé ochotní pracovat žijí v tak stísněných podmínkách, že nemohou ani pomyslet na manželství a domov důstojný člověka! Vypustit po odsezení trestu zpátky mezi lidi morálně defektního člověka, který zprznil dítě, aby třeba mohl takové zločiny opakovat, představuje falešnou humanitu a pokřivené pojetí práva. „Mírnost vůči zločinci je krutostí vůči veřejnosti.“ Nacionální socialismus má živoucí zájem o budoucnost vlastního národa a hledá osud germánské rasy napříč věky až k samotným kořenům temných ság a pohanského světa. Co se týče věčnosti, dává každému plnou svobodu věřit a modlit se dle libosti. Sami nacionální socialisté pak prokazují bezmála božskou čest svému Vůdci, což je pochopitelné, neboť to byl skutečně on, kdo německý národ v posledním okamžiku zachránil před úplným zánikem. Pro nacionální socialismus neexistuje jiný kapitál nežli to, co bylo vytvořeno prací a prací se rozmnožuje. Někteří nacionálněsocialističtí národohospodáři tvrdí, že národní hospodářství klidně může být bez kapitálu, ale žádné hospodářství bez práce. Kořenem, prostředkem a cílem národní ekonomiky je naopak tvořící člověk. On je jejím nejcennějším majetkem – nikoli bankovní konto, dividendy či kapitál. Proto je nacionální socialismus na hony vzdálen marxismu, stejně jako kapitalismu. Nesdílí názor marxismu, že kapitál je zlo a pramen veškeré bídy na zemi. Pro nacionální socialismus je kapitál pouze výsledkem práce celé národní pospolitosti. V budování národní pospolitosti tedy stojí nejvýš právě tvořivý člověk. V mravním a morálním ohledu nacionální socialismus razí zásadu: „Obecné blaho před blahem jednotlivce.“ Tím v žádném případě není popíráno či potlačováno individuální úsilí o zisk, naopak se uznává, že právě to je motivem všeho lidského jednání. Tím nejvyšším je však blahobyt pro všechny – „res publica“. Co prospívá všem, je ku prospěchu i jednotlivci. Pokud tato kniha může přispět k rozmetání všech těch prapodivných, šílených představ o Německu, s nimiž se člověk ve Švédsku tak často setkává, pak budu šťasten, že moje práce nebyla zbytečná. Sven Anders Hedin (1937) Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz