Málo známý římský básník Gaius Valerius Flaccus, pravděpodobně člen římského senátu a věšteckého kolegia quindecimvirů za flaviovské dynastie, převzal námět i název svého eposu od řeckého básníka Apollónia Rhódského. Jeho zpracování však zároveň nese zřetelné stopy vlivu poezie Publia Vergilia Marona i nové římské epické školy. Valerius Flaccus pojal klasický mýtus jako objevitelskou hrdinskou báji s důrazem na psychologii postav a s odkazy na své literární předchůdce, kteří známé téma zpracovali. Takto vypráví příběh následníka iolského trůnu Iásóna, který je pověřen získat zpět posvátnou zlatou beraní kůži, ukradenou kdysi jeho královskému otci a pro tento účel musí podstoupit herkulovské úkoly, orat s divokými kovonohými býky a bojovat s vojáky vyrostlými z dračích zubů. Kromě bohyň Héry a Athény pomáhá Iásónovi dcera kolchidského krále Médeia, která se do mladíka zamilovala a po splnění úkolů s ním odjíždí do jeho země. V tomto bodě Valeriovo nedopsané líčení končí, i když naznačuje další vášnivý a konfliktní vztah obou milenců. První české vydání je doplněno bohatým poznámkovým aparátem, podrobným rejstříkem, rozsáhlou bibliografií relevantní antické literatury a obsažnou předmluvou překladatelky. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze