Kniha pojednává o komplexní povaze národní identifikace v postsocialistickém Slovensku. Artikulace slovenské identity se odehrává na pomezí naturalizované národní kategorizace a opozičních ideologických interpelací v prostředí rostoucí socioekonomické stratifikace a v rámci širšího kontextu neoliberální politické ekonomie stojící na banálním internacionalismu. Autorka se v rozboru slovenské identifikace opírá o analýzu dvou diskurzů – liberálně/konzervativně občanského diskurzu a národně kolektivistického diskurzu – a také o různé podoby jejich recepce tak, jak je pozorovala během terénního výzkumu. Podporu nacionalismu nelze vnímat jako nostalgickou zaostalost, ale spíše jako strategii rezistence proti statusu „poražených“ či méněcenných, do něhož bylo po revoluci diskurzivně vykázáno příliš mnoho lidí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz