Klasické literárněvědné dílo kostnického profesora anglistiky, v jehož popředí stojí vztah literatury a její teorie; zabývá se otázkou, zda má fiktivno a imaginárno charakter antropologických konstant, jak nahlížet potřebu lidské představivosti.Wolfgang Iser interpretuje literární texty, literární fikčnost jako zrcadlení základního antropologického vzorce, který se jednou manifestuje jako dvojnictví člověka, jindy jako podoba celistvosti uvnitř světa. Autor zkoumá dále tematizovanou fikci ve filosofickém diskursu, svou teorií pojetí fikcí vytváří rozhraní nejen mezi fiktivním, imaginárním a reálným, ale také mezi uměním a vědou, a také mezi přírodními a humanitními vědami. Ve svých textech ukazuje, jak se imaginární v interakci s fiktivním mění v emoční energii, která je nezbytnou součástí působení díla. Významným zdrojem Iserových teorií je rovněž přehodnocení tradičních přístupů k fikcím a inspirace dílem novokantovského filosofa Hanse Vaihingera, zejména pro pochopení Iserovy pragmatické koncepce kultury. - Tvořivá síla fikce (doslov), bibliografie v textu, jmenný rejstřík. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze