Kniha spojuje oblasti matematiky, logiky, filozofie a hudby. Autor rozpracovává koncept reflexivně chápané filozofie, v němž hudba, sama produkt kognitivní i emocionální zkušenosti, k disciplínám čistého rozumu dodává i zásadní složku estetickou.Známý výrok z Wittgensteinova traktátu o nevyslovitelnosti filozofie autor v názvu knihy pozměnil a tam, kde se původně nabízelo jako adekvátní nástroj "mlčení o něčem", naopak vybízí ke "zpívání". Kolman zde totiž do svého konceptu reflexivní filozofie zapojil mj. přímou hudební zkušenost, emoce i reflexivitu samotných hudebních děl, zejm. opery a hudebního dramatu. Použil a rozpracoval zde i některé své předchozí studie, v předkládaném textu ovšem představují zejm. nutné předstupně k vyslovení řady nových myšlenek. Dílo je svým pojetím přínosem především pro současný filozofický diskurs, od disciplín čistého rozumu a otázek metodologických přechází ve 2. části knihy k hudbě jako ke specifické zkušenosti umělecké i jako zkušenosti obecně, zejm. v poslední kapitole jsou pak reflektovány i konkrétní operní díla G. Verdiho a R. Wagnera. S řadou podčarových poznámek, obr. a notových příkladů v Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze