Monografie přináší nový pohled na dílo Bohumila Hrabala. Dle Jakuba Češky nebyl Hrabal autentický zapisovatel života, ale autor, který usiloval i v nelehkých podmínkách kontrolované literární produkce o svobodnou tvorbu.Autor opírá svůj výklad o obsáhlou analýzu tří klíčových Hrabalových děl (raná novela Jarmilka, prózy Obsluhoval jsem anglického krále a Hlučná samota). Zajímá ho především variantnost Hrabalových textů - ta není vynucena dobovými okolnostmi cenzurované literatury, ale je dle Češky bytostným principem Hrabalovy tvorby. Argumentačně významnou součástí publikace je kapitola, v níž autor rozebírá lektorská řízení, kterými procházely Hrabalovy texty v období normalizace v nakladatelství Československý spisovatel. Autor dochází k závěru, že tato řízení nikterak nesnížila estetickou hodnotu Hrabalovy tvorby z této doby, ale spíše vytvořila negativní kontext, v němž jsou Hrabalovy texty ze 70. let 20. století částí literární kritiky neprávem podceňovány. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze