Soubor textů současného ukrajinského básníka je trpkým, nesmlouvavým až zvráceným pohledem do světa, v němž komunistická ideologie byla povýšena na státní náboženství.Jakoby se nic nestalo... V poezii Váno Kruegra se znovu a znovu objevují hodnoty a znaky, vytržené z bolševického slovníku a vzbuzující pocit, že rudá diktatura nabrala síly, vstala z mrtvých a znovu vládne světu. Je to jako obludný sen, jenž je ovšem záměrně vyvolaný, neboť autorovi nejde o nic jiného, než se vyrovnat s krutými stíny minulosti, s neustále bušící propagandistickou mašinérií, která po několik generací doslova "vtloukala" lidem do hlavy revoluční úspěchy a výdobytky, takže ani dnes se jejího vlivu úplně nezbavili. Krueger je nejen nemilosrdný a šokující provokatér, ale i poťouchlý a krutě ironický glosátor, takže povolává na scénu Lenina se Stalinem a další zvěstovatele "světlých zítřků", postmoderním jazykem je staví do parodických pozic a postojů. I Berija se tak v jeho verších pohybuje s "něžným úsměvem" (zároveň ovšem autor naznačuje, co se za touto rádoby nevinnou grimasou Zdroj anotace: Národní knihovna ČR