Publikace ruského politologa a historika, jenž působí na Kalifornské univerzitě v Berkley, je pozoruhodnou interdisciplinární analýzou politického chování obyvatel Sovětského svazu na konci 80. a v začátku 90. let 20. století.Jurčak se věnuje především lidem své generace, kterou označuje jako "poslední sovětskou generaci". Základem studie je myšlenka, kterou autor popírá zažité černobílé vidění obyvatel SSSR. Tradiční dichotomie typu "život v pravdě" versus "život ve lži", "moc" verus "obyčejní lidé" dle Jurčaka nedostačuje k tomu, abychom správně pochopili a také uchopili chování obyvatel Sovětského svazu ve zlomové éře konce 80. let 20. století. Byť byl sovětský systém považován za systém neměnný, byli obyvatelé přesto připraveni na jeho pád. Tento zdánlivý paradox Jurčak v knize velmi názorně vysvětluje, ostatně vtělil jej i do podtitulu své knihy: Bylo to na věčné časy, dokud to neskončilo. Autorova studie je nejen odborným dílem politologickým, přítomny jsou i vlivy dalších společenskovědních oborů - sociologie, kulturologie či antropologie. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze