Psychologický román, odehrávající se střídavě v roce 1942 a na počátku 21. století, připomíná perzekuci židovského obyvatelstva Paříže. Americká novinářka Julia, žijící v Paříži, je v květnu 2002 pověřena napsáním článku k 60. výročí jedné události z období německé okupace, na kterou by řada Francouzů nejraději zapomněla. 16. a 17. 7. 1942 zatkli příslušníci francouzské policie na příkaz Němců více než třináct tisíc židovských mužů, žen a dětí a uvěznili je v nelidských podmínkách v cyklistické aréně uprostřed města. Po několika dnech je převezli do internačních táborů, odkud je čekal transport do Osvětimi. Novinářka prostuduje literaturu, zpovídá svědky a navštíví inkriminovaná místa. Shodou okolností zjišťuje, že z bytu po babičce jejího manžela, kam se chystají přestěhovat, byla jedna z židovských rodin odvlečena. Fascinována tragickým příběhem, pokusí se zjistit další osudy tehdy desetileté dívenky polského původu, které se podařilo z tábora uprchnout a s pomocí obětavých lidí si zachránit život. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze