V deseti kapitolách líčí autor, sám úspěšný cestovatel, druhou Holubovu africkou cestu (v l. 1883-87), jejímž cílem bylo objevení neznámých dotud území. Výpravě se podařilo proniknout na území divokých Mašukulumbů, sídlících severně od Zambezi na řece Luenge. Autor líčí útrapy, jimiž pronásledovali výpravu příroda a hlavně nezkrotný, všeobecně i obávaný kmen Mašukulumbů, který donutil nakonec výpravu k ústupu. Bohaté sbírky národopisných a přírodních předmětů, jež se podařilo Holubovi nashromáždit, nezůstaly bohužel ve vlasti (Národní museum je odmítlo přijmout). Nejcennější předměty se dostaly do ciziny, mnoho jich bylo zničeno. - Autor vysoko hodnotí odvahu, silnou vůli a obětavost Holubovu i jeho spolupracovníků, vytýká však i některé nedostatky výpravy, hlavně špatnou organisaci a lehkomyslnost, jež způsobila její ztroskotání.