Svazek obsahuje spisovatelova hlav. dramat. díla, která sloučením tragických i humoristických rysů a kritikou společenského řádu znamenají dovršení realismu v ruském dramatě, podávají všestrannou psychologickou charakteristiku ruské společnosti od zrušení nevolnictví r. 1861 až do r. 1905 a současně obraz Čechovova vývoje uměleckého a politického: neklid, rozčarovanost a zoufalství statkářské společnosti a drobné a střední inteligence (3 jednoaktové prvotiny Na hlavní silnici, Labutí píseň, Jubileum): tragický zlom inteligenta osmdesátých let, který si tvořil smělé životní plány, ale bezmocně kapituloval před překážkami, jež před něho nastavěl reakční okolní život (Ivanov): v otázce uměleckého díla a umělce dospívá Č. k názoru, že síla umění je ve spojení umělce se skutečností a se životem lidu (Racek); duševní drama venkovského inteligenta, poznávajícího, že prací, jež se mu stala smyslem života, sloužil sobci a neschopnému příživníkovi (Strýček Váňa); rozpor touhy po kráse a činu s maloměšťáckým prostředím (Tři sestry); obraz nevyhnutelného hospodářského, ideového a mravního úpadku šlechty a její neschopnosti žít v nových podmínkách (Višňový sad - vrchol Čechovovy dramat. tvorby). Zdroj anotace: Národní knihovna ČR