"O něco víc než sto padesát let před Kristovým narozením povstala hrstka židovských sedláků v Palestině proti syrsko-řeckým dobyvatelům, kteří obsadili jejich zemi. Tři desetiletí vedli boj, který co do odporu a osvobozování nemá téměř obdoby v dějinách lidstva. V jistém smyslu to byl první moderní boj za svobodu a stal se příkladem četným pozdějším hnutím." - Tak charakterisuje H.F. makabejské povstání. Boj Makabejců se mu jevil jako symbol statečného boje proti reakci a jako symbol jej vypráví. Často si nevšímá historického pozadí bojů a nepřihlíží k politické a sociál. problematice revoluce. - Podnětem k povstání byl dekret z r. 167 př. n. l., kterým Antiochos IV. Epifanes vyhlásil zrušení židov. zákona, a znesvěcení jerusalemského Chrámu, ovládaného pořečtěnými kněžími. Pasivní odpor lidu, který se dával zabíjet od biřičů, než by se zpronevěřil zákonu, změnil se v aktivní povstání zásluhou Matatiáše, prostého kohena, kněze z městečka Modin. On a jeho synové se stali vůdci vzpoury proti pořečtěné domácí aristokracii a jejím cizím pomahačům, helenistickému státu. (S použitím doslovu G. Flussera) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR