Zemědělský román o poválečné výstavbě uralského kolchozu "Stepní maják", ukazující, jak zásluhou Viljamsova a Lysenkova učení přestávají být lidé závislí na podnebí. V kolchozu, který je vlivem blízké pouště Kara-Kum každoročně ohrožován suchem, po Vel. vlast. válce vrcholí spor dvou agronomů, uvědomělého a pokrokového se zpátečnickým byrokratem, o přijetí travopolní soustavy, zakládání větrolamů a stavbu přehrady, která by zavodňovala celou oblast. Za pomoci strany a vlády pokrokové myšlenky vítězí a život kolchozníků se rychle mění: je vystavěna elektrárna, vodovod, pracují kombajny a automobily, práce přestává být dřinou. Lidé již chápou, že nové vědecké objevy jim přicházejí na pomoc a umožňují jim dosahovat vyšších cílů, a dožadují se stále dalšího poučení. Uvědomují si, že nejsou již mužíky, jak je nazývali páni statkáři, ale mistry socialistického zemědělství. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR