Podobně jako v ostatních povídkách, i v těchto Bunin s pocitem lehkého smutku zachycuje atmosféru nenávratně zmizelé ruské monarchistické společnosti, která v důsledku prudkého a nezadržitelného společenského vývoje postupně ztrácela tradiční jistoty a hodnoty. Bunin své příběhy interpretuje brilantním vypravěčským stylem, kterým vědomě navazuje na literární klasiku své země (Turgeněv, Čechov, Tolstoj). Jeho prózy navíc záměrně postrádají snahu o vzrušující dějovost, ale soustředí se spíše na vykreslení jemného koloritu času i mezilidských vztahů v prostředí vesnic a malých měst, kde se v jakémsi impresionistickém nádechu ocitnou i autorovy postavy, rozkolísané či naopak spoutané milostným citem. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR