Román z dějin Sociálně demokratické děln. strany Ruska, který zpracovává dobu od konce r. 1901 do října 1905. Ústř. postavou je Nikolaj Ernestovič Bauman, Leninův přítel a spolupracovník v jeho švýčarském exilu. Koncem r. 1901 přijel Bauman na Leninův pokyn do Ruska, aby v Moskvě, kde dělnické hnutí oportunistické živly zvlášť silně brzdily, převzal vedení stranické práce. První díl románu líčí Baumanovu konspirační práci (jeho krycí jméno bylo "Havran"), organizování stávek a demonstrací a zřizování illegál. tiskáren, až do jeho uvěznění v kyjev. Lukjanovské věznici, kde zorganizoval slavný útěk jedenácti polit. vězňů, výkvětu Leninových "jiskrovců" a odjel znovu do zahraničí. Druhý díl zahrnuje dobu od Baumanova illegál. návratu do Moskvy r. 1903 do jeho zatčení a pobytu v moskev. Taganské věznici, odkud byl po prohrané rusko-jap. válce, kdy revoluč. nálada lidu vyděsila carské úřady, propuštěn v létě 1905. Román končí Baumanovou smrtí při děln. demonstraci v říjnu 1905, při níž byl zabit agentem-provokatérem. Autor, sám účastník děln. hnutí před Říjnovou revolucí, vylíčil v románě poměry v tehd. "ochranných stát. odděleních" a v carských věznicích, na postavě Baumanově pak zejména psychologii profesionál. illegál. pracovníka, "tvora postaveného mimo zákon, hlídaného celým stát. aparátem, štvaného policií", "který" ani v nejhorších porážkách nesmí ochabnout ve víře v konečné vítězství". (H. Barbusse: Stalin.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR