Hálkova próza s náměty z vesnického života vrcholí třemi povídkami. Na statku a v chaloupce, Na vejminku a Pod pustým kopcem. V naší pov. stojí proti sobě dva světy, svět selského mamonaření na statku a svět prostého a radostného života v chaloupce. Zlá a lakotná selka Lísková raději zavrhne svou nevlastní dceru Lenku, než by dobrovolně dopustila její spojení s chudým Jírou. Avšak v konfliktu mezi nadutými bohatci a vesnickou chudinou stojí H. plně na straně mladých, kteří se vzepřeli křimoci majetku a šli za hlasem svého srdce: zlo bylo poraženo. "Tady jsme přímo u kořene české realistické povídky. A je-li to vesnická povídka, je to tím vzácnější, neboť nic u nás nebylo tak zkaženo, jako pohled na českou vesnici. H. z ní po prvé vytvořil skutečné typy, lidové i pravdivé, nejinak než Smetana, v Prodané nevěstě. A ukázal, jak vysoce poetické může být dílo při nejdůležitějším realismu." (Z. Nejedlý.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR