Revoluční rok 1905 působil na polskou literaturu silným otřesem. Positivisté, především H. Sienkiewicz a Bol. Prus se revoluce ulekli jako síly, která ohrožuje společenský řád, jejž pomáhali budovat. Mladágeneracedekadentůnaopakvítala revoluci jako záchranu od tíživé skutečnosti, razila heslo "umění pro umění". Většinou tito básníci tedy nedovedli postihnout hluboký společenský proces, po porážce revoluce tápali, podléhali depresi,mnohdyizrazovalimyšlenky, které kdysi hlásali. Někteří, zvláště Žeromski, se bolestně snažili vyrovnat se skutečností, i když neviděli ještě správnou cestu. Již však svým tápáním ji ukazují a toto období krise měšťanskéinteligencepolskése stávápřípravou jasnější budoucnosti. Zkušenosti z roku 1905, obohaceného zkušenosti vítězné bolševické revoluce, dávají předpoklady mladé generaci po první světové válce, aby tuto správnou cestu mohla nastoupit.Látka jeseřazenapodlegenerací. Vydání oproti prvnímu (1934) značně rozšířené. Rejstřík jmenný a předmětový. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR