"Druhý svazek Hercenových vzpomínek a zpovědí má ráz intimnější než první díl. Hercen tu vypráví o své lásce, manželství a rodině. Ale nejvýznamnější jsou ty kapitoly, v nichž kritisuje carský režim a líčí jeho důsledky: ruské soudnictví, úředníky-vyděrače a samovládce, tím otrlejší a troufalejší, čím byli vzdálenější od centra carské moci. Uvádí další své spory a střetnutí s policií, nová vyhnanství a vynuceným odjezdem z Ruska tento díl končí. Zajímavé jsou kapitoly, popisující život Hercenova moskevského přátelského kroužku, v nichž vystupují vy znační lidé pokrokové ruské společnosti z konce prvé poloviny XIX. století " Zdroj anotace: Národní knihovna ČR