Z díla přední představitelky kritického realismu v polské literatuře (1841-1910), zachycujícího problematiku zejména polského a litevského venkova v 2. pol. 19. stol., je z jejích tzv. "selských" románů nejznámější román "Chám" z r. 1887. Líčí nešťastné manželství vesnického rybáře, dobrosrdečného samotáře, s venkovskou krasavicí, sice prostého původu, v níž však služba "u pánů" vzbudila pocit třídní nadřaděnosti nad selským okolím a zejména nad ubohým manželem, což se stává příčinou strašné tragédie. Na okraji vlastního děje ukazuje spisovatelka nejen společenské příčiny tragédie, ale i řadu průvodních okolností (cynismus úplatných úředníků, nedostatek nejzákladnějších prostředků k dosažení vzdělání, neexistující lékařská péče), které způsobovaly, že se třídní antagonismy ve vztahu dvou chudáků - zpanštělé služky a cháma - rozvinuly až do svých nejtragičtějších důsledků. (Podle K. Krejčího.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR