Autor vychází z Československého lékopisu, který rozšiřuje o nové poznatky, při čemž přihlíží k novější sovětské galenické knižní produkci a k lékopisu platnému v SSSR. Látku probírá v jednatřiceti statích, označených vesměs latinskými názvy, běžnými pro recepturu. Jsou probrány formy léků, způsoby jejich přípravy, jejich vlastnosti, zkoušení, podmínky, při nichž se má lék uchovávat a různé jiné theoretické otázky. K vyjádření požadované přesnosti při dosování dělených lékových forem uvádí podle Sandella vzorce pro směrodatnou odchylku a míru rozptylu, ke kterýmžto vzorcům vede počet pravděpodobnosti. Všude, kde je toho potřebí, jako na př. u roztoků při vyjadřování kyselosti nebo zásaditosti pomocí negativního logaritmu skutečné koncentrace vodíkových iontů a u jiných problémů (na př. u molarní koncentrace atd.), věnuje pozornost theoretickému zdůvodnění. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR