Druhá kniha poezie brněnského výtvarníka, pedagoga a básníka opět těží z důvěrně známého prostředí a z míst, jež se staly nedílnou součástí jeho života.Poezii Petra Veselého lze charakterizovat jako poezii návratů. V podobě "starých věcí" tu třeba ožívají nejen reminiscence na světové války, srpen 1968, osmdesátá léta, ale i soukromé poznámky, upozorňující na drobné detaily každodenních zdánlivě běžných událostí. Jsou tu ovšem i místa propojená se vztahy, důvěrnostmi a intimními sděleními, mezi nimiž zaujímají významnější postavení třeba brněnské Pisárky a Jundrov, jenž je autorovým velkým tématem i v jeho prvotině. Vyzrálá poezie neopomíjí ani Veselého oblíbené literáty, přátele a navíc v sobě nese nezaměnitelný "zvonivý" zvuk, jenž svou stručnou úderností mnohdy připomíná rytmické bušení do kovadliny. Právě ona se stává symbolem domova a lidského konání... Dnes už na ní sice nikdo nenaklepává kosy, je zavalena veteší a nepotřebnými předměty, přesto napořád pulzuje svým pravidelným tepem. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR